BoardClub je sdružení, které vzniklo pro podporu tzv. ,,boardových´´ sportů v Harrachově (především tedy snowboardingu a skateboardingu). Jeho vzniku předcházel velmi nepřátelský přístup harrachovských občanů, policistů, úředníků atd.Těm se totiž nelíbilo, že partička ,,skejťáků´´ brouzdá na svých prkýnkách ulicemi Harrachova, dělá hluk, ničí obrubníky a nemohli najít pochopení pro tento sport, jež byl pro ně neznámý a stupidní. Dodnes ho nejpíš nenašli. Naše město je totiž kolébkou lyžařských sportů (skok, běh, severská kombinace, sjezd,.) a dokonce i náš vážený pan starosta Cajthaml vyjádřil na jednom z vyhlášení nejlepších sportovců Harrachova svůj nezájem a negativní postoj k nám.
Náš původní a nejideálnější prostor pro skateboarding se nacházel na nevyužívaném centrálním parkovišti na obchvatu, odkud nás ADOS (vlastník parkoviště) vyhnal a dokonce i zničil naše, s úsilím vyráběné, překážky. To byl vlastně důvod našeho přesídlení do ulic, kde nás většinou vždy někdo vyhnal, napomenul, zavolal policii, nebo vyhrožoval násilím. Dobrá místa byla na náměstíčku u MONY, kde si později podnikatelé postavili ,,úžasný a krásný´´ PIRAT BAR a měli jsme po ježdění. Dalším trvalým ,,skejtovištěm´´ se stal zastřešený prostor u staré školky, kde jsme dokonce jezdili i v zimě. To opět zmizelo kvůli záměrům pražských podnikatelů a následné výstavbě apartmánů (u nás se tomu říká oddlužování města ;) Zhruba v tomto období vznikl boardclub, jehož cílem bylo minimálně získat prostory, popř. postavit regulérní skatepark jako mají jiná města. Začali se vypracovávat návrhy a plánky překážek, jednalo se s radnicí, ale všechny naše snahy byly marné, protože nám nikdo neposkytnul ani pouhý prostor pro ježdění. Z těchto důvodů nás postupně skejtování přestávalo bavit, nemělo smysl v Harrachově jezdit a začali jsme se přeorientovávat výhradně na snowboard, který byl již pár let naším zimním koníčkem.
Už je tomu pár let, kdy zde byly první snahy vybudovat snowpark na Čerťáku (naše nejvyšší hora). Vyráběly se překážky, dokonce i skoky dostaly hliněný základ a vše vypadalo celkem slibně. Vše ale ztroskotalo opět na přístupu příslušných orgánů. Areál odmítal upravovat rolbou, což je základ každého dobře připraveného snowparku. Navíc nebyl schopen sehnat(zaplatit) schopného člověka, který by se denně mohl věnovat shapování(upravování snowparku), přesto že se považuje za jedno z nejlepších v ČR. Dnes už mají kvalitní snowpark i ta nejmenší střediska, tudíž nám nezbývá než jezdit skákat do Rejdic, Pasek, Příchovic, Tanvaldu, Rokytnice, na Mísečky atd., kde mají pro tento sport vetší pochopení a hlavně snahu vyjít snowboarďákům vstříc. V jiných střediscích mají místní děti i občané celosezónní permanentky za výhodnou cenu, v Harrachově bohužel ne. Protože se někdy na jmenovaná místa nemáme jak dostat nebo nemáme dost peněz na permice, každou zimu si tradičně stavíme sami skoky na Salaši pouze lopatami a vlastní silou. Nahoru chodíme pěšky a tak je to pro nás velice fyzicky náročné. Pro představu: stavba jednoho skoku znamená min. 2h házení lopatou a dolaďování tvarů. Pokud napadne nový sníh, musíme vše upravit před skákáním znovu. Takže v Harrachově freestyle snowboarding v zimě opravdu nemá smysl.
Proto se náš nejlepší rider Honza Dodo jednoho dne rozhodl že bude trénovat i v létě. Vydal se do akrobatického parku k Aleši Valentovi kde pár dní skákal a okoukal kartáčovou techniku. Po návratů domů se rozhodl postavit si vlastní mini park s railem (zábradlí na kterém se jezdí s prknem). A kde ho umístil? Jednoduše přímo na vlastní zahradu. A tak si tu tak dva roky ,,šmidlikal´´, nabíral zkušenosti, přemýšlel co vylepšit atd.Jedno zábradlí byla celkem nuda tak si udělal návrh překážek jejichž tvar by se dal měnit a nebyly by tolik stereotypní, vylepšil odraz a nájezd a mohlo se začít pracovat. Board Club společně s harrachovskými sjezdaři a skokany dostal od kraje finanční dotaci a tak nebyl problém do nových překážek investovat, dokonce ještě zbylo na trampolínu pro trénink koordinace a příští rok bude i nový snowflexový koberec na dojezd místo pilin. Na nových překážkách se k Dodovi přidali i další jeho kámoši: já (Nevik), Fykejz, Řepák, Drobek a další, kteří začali drtit triky a saltíčka v trampolíně možná častěji než on. To vedlo k tomu že jsme koncem léta Doda celkem dohnali a začali mu dýchat na záda. A tady je právě zlomový bod v našem sportování. Začaly jsme jezdit na závody a exhibice v jibbingu a bereme snowboarding i jako sport i jako náš milovaný koníček a hlavně zábavu.
pozn. text z roku 2007